Kategorie ‘Fotogalerie’

Jedno prosincové pondělní ráno čekalo na děti v herně velikánské překvapení… Ježíšek zřejmě sledoval jejich dobré skutky z minulého týdne, a přes víkend donesl dětem spoustu dárečků pod stromeček. Celé dopoledne jsme měli spoustu práce s rozbalováním dárečků, také zpracováváním nadšených emocí, a hlavně hraním a zkoumáním nových hraček. Letos je Ježíšek zaměřil na rozvoj jednotlivých složek vývoje, učení a rozvoj fantazie.
Paní učitelky navázaly na předchozí týden vytvářením velkého obrazu posetého sněhuláky, které si děti tak přejí stavět z přírodního sněhu. Předmatematické dovednosti se převedly do odpočítávání dnů, kdy přijde do našich domovů Ježíšek, a také opět do stavění sněhuláčků z pet-víček dle čísla na přiložené kartičce. Velcí i malí se touto činností velmi bavili.
Letos stejně jako v minulých letech jsme se zapojili do soutěže „Jižní Morava čte“ výtvarnými činnostmi na téma „Hudba mého srdce“. Tvorba dětí byla podkreslena žánrově různě líbivými tóny na dotvoření atmosféry, které dětem pouštěla paní učitelka.
Roznos přáníček spojených s básničkou a přáním od dětí voděradským seniorům pokračoval i v tomto týdnu. O přátelská objetí a dobrou náladu nebyla nouze.
Teď už nám nezbývá nic jiného, než vám popřát krásné prožití svátků vánočních v kruhu nejbližších a šťastné vykročení do nového roku 2025 s náručí plnou zdraví, štěstí a lásky!

Vánoce 24


Dnes přijel svatý Martin na bílém koni do voděradského parku. Děti z dětské skupiny a žáci základní školy ho (snad) potěšily písničkou a básničkou. Za rok se budeme těšit na další setkání, třeba i se sněhovou nadílkou…

 

Na začátku listopadu přijel potěšit děti z dětské skupiny, žáky základní školy a ostatní děti a rodiče kouzelník Reno, který všechny vtáhnul do světa kouzel a magie. Někteří z nás se stali kouzelníkovými asistenty. Byli jsme svědky karetní magie, kouzel s balonky atd. Nakonec vykouzlil Reno i živého králíka, kterého si děti mohly pohladit. Pondělí nám začalo čarovně, tak snad takový bude i zbytek týdne.

Poslední říjnové páteční odpoledne, podvečer a večer jsme společně s vámi prožili krásný čas věnovaný podzimní slavnosti s názvem „Loučení s letním časem“. Voděradský park se hemžil různými strašidýlky, která si zasoutěžila na 6 stanovištích, poté dostala sladkou i materiální odměnu. Další děti (i dospělí) se mohly nechat skoro profesionálně pomalovat. Nechyběly ani kouzelné listy, na které si děti mohly napsat přání Ježíškovi a dospělí svoje strasti a trápení. Na hřišti jsme měli rozfoukat s dětmi přání, aby si je Ježíšek pochytal. A s dospělými jsme je měli rituálně spálit, aby problémy zmizely (jen nám selhala technika, tak snad si s kouzelnými listy poradil každý po svém). Po hodině a tři-čtvrtě soutěží jsme se seřadili do lampionového průvodu. Pohodovým tempem jsme si prošli vesnici. Cílem bylo fotbalové hřiště, na kterém nás čekalo teplé občerstvení a dvě ohniště na opékání párků. Doufáme, že jste si s námi užili páteční odpoledne a večer! Budeme se těšit na další takové akce s vámi!
P.s. Fotky jsou pořízené z počátku slavnosti. Další fotografie naleznete později na stránkách obce Voděrady www.voderady.cz.
Ve čtvrtek 3. října v odpoledních hodinách proběhla v herně Sluníček a Bublinek „Dráčkova dílnička“. Rodiče společně s dětmi měli možnost si vyrobit podzimní dekorace do svých domovů či dětských pokojíčků. V závěru odpoledne se v hernách hemžily různé varianty draků a dubových plodů žaludů.
Sluníčkové a bublinkové děti se na společné odpoledne pečlivě připravovaly. Děti z Bublinek zazpívaly rodičům písničku „Prší, prší“ a předvedly básničku „o veverce“ s ukazováním (tyto děti mají za sebou úspěšnou adaptaci, a po prvním měsíci ve školičce už vystoupily se svými paními učitelkami před rodiči – jsou to opravdu velké šikulky!). Sluníčka také předvedla dvě básničky s ukazování a dřívky.
Obě třídy se zapojily i do přípravy občerstvení. Bublinky upekly kakaovo-máslové sušenky, Sluníčka tři nohavice štrůdlu s jablky. Velké poděkování rodičům, kteří také přispěli do rozmanitosti občerstvení – paní Monika Štefanková a paní Barbora Nemcova. Věříme, že si všichni užili školkové, společné, neformální odpoledne!

Na začátku školního roku si děti ze Sluníčka užily výlet do blanenské solné jeskyně. Cesta tam i zpět byla plná dobrodružství – cestu autobusem vystřídala jízda osobním vlakem do místa určení, nazpět jsme museli dojít na blanenské nádraží, přičemž jsme museli překonat spoustu přechodů a křižovatek, ale jízda rychlíkem nám to všechno šlapání vynahradila. Pobyt v solné jeskyni děti ohodnotily jako výborný. Opravdu – všudypřítomná sůl, solné kameny, fontánová vodní kaskáda, relaxační hudba a samozřejmě hračky na bagrování soli – to vše mělo na děti blahodárný zklidňující účinek. Slovy dětí: „určitě musíme zase přijet“.

Na konci školního roku jsme ve voděradském parku pasovali 8 předškoláčků na školáky. Slavnostní dopoledne jsme si užili společně s rodiči, prarodiči, kamarády, voděradskými občany a žáky základní školy. Budoucí školáčci nám řekli dlouhé básničky od Františka Hrubína, zazpívali písničky, po kterých následovalo pasování. Tentokrát pasoval naše předškoláčky vrchní vodník vrbovým proutkem. Poté školáci přivítali svoje nové spolužáky „zlatou bránou“, na jejímž konci na ně čekala paní ředitelka ZŠ a paní učitelka, které jim předali také dáreček. Druhá část dopoledne byla ve znamení zábavného tancovnání (mezi bublinkami) a dobrého občerstvení. Nechyběl ani fotokoutek na vzpomínkové fotky. Nakonec nás navštívili kamarádi z Dysneylandu – Minnie a Mickey. kteří si s námi také zatancovali. Velice moc děkujeme rodičům, kteří se podíleli na úžasném občerstvení! Také velké poděkování patří paní Klárce Klára Jušiková, která měla dohled nad naším pitným režimem zařízením točené bezinkové limonády! Poděkovat musíme i vrchnímu vodníkovi Vladimir Krepela, a budeme doufat, že při návratu domů mu nevyschnul šos, aby příští rok nám opět pasoval další naše šikovné předškoláčky.

V polovině června navštívil skupinu Sluníček a Bublinek ilustrátor stovek dětských knih Adolf Dudek, aby seznámil děti se svojí tvorbou – ilustrací knih. Připravil si program, který byl osvěžující, plný smíchu a částečné improvizace. Během programu zapojoval děti do děje a nechával jim volný prostor pro fantazii. Dopoledne si s námi užili i žáci ZŠ Voděrady a děti z DS Boskovice. Pan Dudek zanechal kus pozitivní energie v nás všech.

Na zakončení školního roku jsme se v červnu vydali na skoro celodenní výlet na farmu „Na tý louce zelený“. Už jen cesta byla dobrodružná. Na Velenov se musí přestupovat, tak přestávku v Boskovicích jsme si zkrátili svačinkou v přilehlém parčíku. Na okraji Velenova jsme nalezli nenápadnou, ale opravdu úžasnou farmu, která se pyšní nejen velmi ochočenými zvířaty, ale také velmi milými lidmi, kteří dávají zvířatům veškerou svoji lásku a péči. Po příchodu nás čekalo přivítání majiteli, pejsky a volně se pohybujícím čuníkem. Následovalo představení sovy Elvíry, kterou majitelé zachránili hned po narození. Vlivem přirozené výchovy v domácím prostředí je Elvíra ochočená, a majitele poslouchá na slovo jako pejsci. Vyskytla se nám výjimečná příležitost si sovu nejen dát na ruku, ale i hlavu. Také jsme si ji mohli i pohladit, a cítit tak její hedvábné peří. Dále jsme se seznámili s liškou, kánětem či další sovou, které majitelé zachránili. Mohli jsme si pohladit a nakrmit lamy. Dostali jsme příležitost vykartáčovat oslíky, kterým se naše péče mnoho líbila. Prohlídli jsme si koně. Zaskotačili si na houpačkách, prolízačkách. Dali si dobrou svačinku a oběd v krásné klidné přírodě. A odpoledne se zase vrátili do školičky. Jen nám už nezbyl čas na projížďku na koních, tak jsme si slíbili, že se na velenovskou farmu zase brzy vrátíme.

Jedno krásné čtvrteční dopoledne se ze školičkových dětí stali indiáni bivakující ve voděradském parku. Malí indiáni se seznamovali s typickými nástroji pro jejich kulturu, tj. bongy (bubny) a dalšími neobvyklými etnickými nástroji. Učili se přirovnávat zvuky nástrojů k přírodním jevům. Se slečnou Růženkou si protáhli těla, zazpívali si a vytvořili nevídané hudební těleso. Už teď se těšíme na další hodinu muzikoterapie!